Pokud máte investiční nemovitost, kterou pronajímáte a sepíšete nájemní smlouvu pouze s jedním člověkem, je dost pravděpodobné, že v nemovitosti bude (minimálně v budoucnosti) bydlet také osoba blízká nájemníkovi. Na to má nájemník plné právo a vy mu v tom nesmíte nijak bránit. Mezi osoby blízké patří manžel, manželka, partner, partnerka, děti a další osoby, které stanovuje zákon.
Nájemník má však povinnost ohlásit vám počet osob žijících v předmětné nemovitosti, a to bez zbytečného odkladu. Pokud tak neučiní do dvou měsíců od vzniku změny, závažně tím porušuje své povinnosti a zakládá důvod k výpovědi z nájmu ze strany pronajímatele.
Kromě osob blízkých máte jako pronajímatel právo vyhradit si v nájemní smlouvě souhlas s přijetím nového člena do domácnosti nájemce. Nájemce pak musí požádat o váš souhlas, který je nutné udělit písemnou formou. Daná souhlasná povinnost se řeší často u spolubydlení cizích osob, nebo kamarádů ve velkoměstech. Z tohoto pravidla existují jako obvykle výjimky ze zákona, a to například jedná-li se o hlídání nezletilého dítěte, jehož rodič je dočasně zdravotně indisponován.
V bytě může bydlet jen takové množství osob, které je přiměřené velikosti bytu a splňuje hygienické a obecné komfortní podmínky.
Majitel nemovitosti nemůže nájemníkovi zakázat ani nijak mu omezit jakékoliv jeho návštěvy, a to i v případě, že by to bylo stanoveno v nájemní smlouvě. Stejně neplatná jsou často uváděná omezení v nájemních smlouvách snažících se znemožnit kouření v bytě, nebo chování domácích mazlíčků.
Přijímání dalších osob do nájmu upravuje § 2272 nového občanského zákoníku.